Více než půl století za volantem

Když v roce 1971 nastoupil do učení, nejspíš ještě netušil, že se doprava stane jeho celoživotním posláním. O tři roky později, 1. září 1974, nastoupil do zaměstnání a u naší společnosti ČSAD zůstal více než padesát let.

Lásku k dopravě měl doslova v krvi. Maminka jezdila s autobusem, později pracovala jako průvodčí a následně ve skladu, odkud odešla do důchodu. Tatínek byl řidičem kamionu a stejnou profesi si nakonec vybral i jeho bratr. „Nic jiného jsem vlastně od malička neznal,“ vzpomíná s úsměvem.

Za dobu jeho kariéry se práce řidiče výrazně změnila. Dnes si většina z nás cestu jednoduše zadá do navigace, dříve ale byla situace úplně jiná. Nebyly mobilní telefony ani GPS a každý řidič si musel umět poradit sám. Orientoval se podle map a při první cestě do cílové destinace si ručně kreslil plánky tras. Dodnes jich má doma celý stoh. Díky nim přesně věděl, kudy jet, a nemusel se ptát na cestu. Samozřejmostí bylo také umět si vozidlo během cesty opravit a poradit si i v nečekaných situacích.

Začátky zahraničních cest byly spojeny s přísnými pravidly. Do zahraničí tehdy mohli vyjíždět pouze řidiči, kteří dovršili věku 27 let. Součástí podmínek bylo také úspěšné složení zkoušek ze dvou cizích jazyků. V jeho případě to byla ruština a němčina. Kdo zkoušky nesložil, do zahraničí jednoduše nevyjel – cestovní pas zůstal uložený v trezoru vedoucího až do jejich úspěšného složení. 

Posledních deset let své kariéry pravidelně jezdil na trase Ostrava–Berlín. Přesto nejraději vzpomíná na léta strávená v tehdejším ČSAD a na kolektiv lidí, se kterými měl možnost pracovat.

A co mu práce dala nejvíce? Především to, že do ní nikdy nechodil s odporem. I po 52 letech za volantem říká, že svou práci měl rád a vždy ji dělal naplno.

Děkujeme za více než 50 let poctivé práce, profesionality a zkušeností, které po sobě zanechal. Do dalších let přejeme pevné zdraví mnoho spokojených chvil.